Písmoznalectví je samostatná forenzní disciplina, která má za cíl identifikovat pisatele ručně psaných záznamů.
Předmětem zkoumání je kurzívní, perličkové a hůlkové písmo a číslice použité při vyhotovení ručně psaných záznamů. Jedná se o souvislé ručně psané projevy (texty), nebo o projevy izolované (podpisy, číslice, zkratky, poznámky, případně symboly).

Rukopis je psaním získaná (relativně stálým individuálním systémem pohybů) modifikace písma. Konkrétní rukopis se vztahuje k osobě jednoho pisatele, neboť jde o určitou, návykem vypěstovanou soustavu pohybů zaměřených ke grafickému ztvárnění písemných znaků.

Rukopis se začíná stabilizovat kolem třináctého roku. V této době již mají odchylky od školní normy značnou průkaznost a umožňují identifikaci pisatele. Stabilita rukopisu nebo naopak jeho nestálost je však po celou dobu ovlivňována řadou vnitřních a vnějších faktorů. 

Pro potřeby písmoznaleckého zkoumání je nutné předložit jak sporný, tak srovnávací materiál. Sporný materiál jsou písemnosti vyhotovené ručním písmem, u nichž má být ověřena pravost nebo identifikován pisatel. Srovnávací materiál jsou písemnosti, jejichž pisatel je prokazatelně znám a lze je rozdělit na ukázky (vznikly bez souvislosti k prověřované věci) a na zkoušky (řízené, vytvořené s vědomím, že budou využity ke zkoumání).